Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem moc rád, že Renčín je...

p0001.jpg

Oblíbený nemluva z Hradce Králové, Vladimír Renčín, se narodil 6. prosince 1941 v Pečkách u Kolína. Narodil se v takzvaném smíšeném manželství, mamince Aničce, pocházející ze Sudet a tatínkovi Josefovi, úředníkovi finanční stráže. Z Peček se brzy všichni, i se starším bratrem Josefem, odstěhovali do rodiště maminky, do Šluknovského výběžku. V únoru roku 1945, když rodiče viděli letecké svazy přelétávající nad jejich domem, tak usoudili, že bezpečněji bude u příbuzných v Drážďanech. Ale zde zažili a přežili bombardování, kdy během dvou dnů osm set bombardérů srovnalo město se zemí. Po válce byli dědeček s babičkou odsunuti do Německa. Maminka mohla zůstat, protože měla za manžela Čecha.

Zpočátku měl malý Vladimír lehké jazykové problémy, pletla se mu čeština s němčinou, ale v roce 1947, po přestěhování do Hradce Králové, už mluvil jen česky.

V té době se už maminčiny sukně nedržel, a přestože každé odpoledne trávil na ulici, v parku nebo přilehlých zahradách, nakonec stejně vždycky skončil u knížky. Četl vše, co mu přišlo do ruky, třeba i v noci s baterkou pod peřinou. A když přečetl tatínkovu a bratrovu knihovnu, chodil si knihy půjčovat ke kamarádům. Když pak zjistil, že už si od nich nic nového nepřinese, přihlásil se do všech hradeckých knihoven. Z přečtených knih si dělal výpisky a postupně je zpestřoval črtáním obrázků. Dokonce jeden čas vydával pro sebe a své kamarády školní časopis. Textů ubývalo a kreseb přibývalo. 

 

„Tichá voda břehy mele,

včera dělal jednatele,

dneska dělá předsedu!“

Toto trojverší si napsal ve druhé polovině padesátých let. 

V sedmnácti ho ještě nenapadlo, že by své kresby mohl publikovat. To kamarád Petr Krul, tehdy student novinařiny a praktikant v Zemědělských novinách, kresby nabídl redakci. Jednou ráno při cestě do školy si koupil noviny, otevřel je až ve vyučování pod lavicí a byla tam. Jeho první kresba bez uvedení autora. Vyšla v Zemědělských novinách 23. května 1959 na straně pět.

p0001.jpg

Tato kresba mladého Renčína napadla ve škole při hodině ruštiny. V čem je vtip kresby? Fotograf pase po unikátním snímku, proto nanosí na železniční trať hromadu kamení a čeká, až na ní vykolejí vlak.

Po ukončení ekonomické školy v Hradci Králové, začínal jako inventurník a v roce 1961 posílil Československou lidovou armádu. Knížky s sebou vláčel věčně, i na vojně. Kolega Řezáč, který s ním sloužil v kasárnách na plzeňských Slovanech, na něj ještě po letech v Hradci pokřikoval, že je ten, který měl na vojně dvě skříňky. V jedné prádlo a přilbu a v druhé knihy.

Po vojně začínal v závodním časopise Železnobrodské sklo. Protože neměl dostatečnou praxi a podnik zase neměl nezbytný příděl novinového papíru, dohodli se, že se nejdřív někde "vyučí". A tak se základům novinářského řemesla přiučil v Novinách Jablonecka. Začínal tam jako elév a byl taková děvečka pro všechno. Seznamoval se nejen s novinářskou praxí, ale i s regionem. Učil se také fotit. A protože v Železnobrodském skle stále novinový papír nebyl, tak někdy v polovině roku 1963 ukončil své působení v Novinách Jablonecka a našel si volné místo v okresních novinách v Chomutově. V té době se oženil a žil tak na několik stran: manželka v Železném Brodě, rodiče v Hradci Králové a zaměstnání v Chomutově. Po nějaké době se vrátil i s rodinou do Hradce a tam už zůstal. Z manželství jsou děti, syn Vladimír (1963) a dcera Zuzana (1973). Po návratu do Hradce Králové dělal víceméně náhradní práce, mimo jiné i v národním podniku Elektrokeramika. Později se mu podařilo uplatnit jako propagační pracovník a částečně i výtvarník v Pramenu v Hradci Králové. Při návratech domů kreslil a kreslil. Z cest po pražských redakcích, kde nabízel své kresby k publikaci, nebyly honoráře nijak povzbuzující. Často přivezl domů jen pár korun. Až jednou mu z pražské redakce napsali, že by měli zájem o trvalou spolupráci. A tak začala spolupráce s časopisem Mladý svět, kde první kresba vyšla 12.září 1960 a následně s Dikobrazem, kde vyšla první kresba 13. září 1962. Ale tady se musím trošku opravit, protože vůbec první kresba v Dikobrazu vyšla už 3. listopadu 1960, ale pod jménem X. Kuzma, jak vzpomíná tehdejší výtvarný redaktor Dušan Motyčka: "Vláďa Renčín? Za toho poprvé přišel do redakce tatínek se sadou jeho kresbiček. Jednu jsem vybral k otištění, ale zapomněl jsem si poznačit jméno autora, tedy Vladimíra Renčína. Za několik měsíců byla kresba uveřejněna. Pod obrázkem byl uveden autor F. X. Kuzma. Jiné jméno mě totiž nenapadlo. To byl tedy Renčínův první krok do světa kumštu."

Mladý svět - 12. září 1960

ms-3.jpg

Dikobraz - 3. listopadu 1960

vr---1.-dikobraz-001--2-.jpg

Dikobraz - 13. září 1962

p0001.jpg

Každý začínající kreslíř většinou z něčeho vychází. U Vladimíra Renčína jsou jeho vzorem francouzští kreslíři – Siné, Bosc, Chaval, ale především je to Jean-Jacgues Sempé. Z domácích autorů pak Josef Lada, Antonín Pelc a také o tři roky starší Vladimír Jiránek. Hledání stylu bylo obtížné, neměl žádné výtvarné vzdělání, navíc jeho nadání nebylo od přírody valné, takže začínal od výtvarných prvopočátků.

V roce 1965 byl přijat do Svazu výtvarných umělců a v té době se rozhodl, že se bude kresleným humorem živit profesionálně. Rodiče byli zoufalí, prosili ho, aby si našel poctivou práci a na to pochybné kreslení si nechal volné chvíle. Skoro z toho byla rodinná tragédie. Ale Renčín byl umíněný. S tatínkem se usmířil později, když viděl jeho první úspěchy, začal mu fandit, a dokonce se zpočátku staral o jeho archiv. Tím jak se Vladimír Renčín k sobě stával kritičtější, tak jednoho dne celý svůj archiv vyhodil. Styděl se za své toporné začátky, některé své kresby dokonce překreslil.

Od druhé poloviny šedesátých let se přiřadil ke skupině progresivních karikaturistů "Polylegran" kolem redakce Mladého světa (název navazující na slavný československý originál Polyekran na světové výstavě Expo 58 v Bruselu).

V roce 1968 začaly pravidelně v časopise Ohníček vycházet příběhy čtyř kamarádů pod názvem BOŘÍKOVY LAPÁLIE od Vojtěcha Steklače, krásně ilustrované Vladimírem Renčínem. Tato spolupráce trvala do roku 1974.

A byla tu první nabídka na ilustrování knihy v roce 1969. Jednalo se o knihu veršů a próz Rudolfa Křesťana s doprovodem Renčínových kreseb s názvem KOS A KOSÍNUS.

p0001.jpg

První jeho kniha kreseb v zahraničí vyšla v NSR v roce 1971 s názvem IMMER NUR DAS EINE.

p0001.jpg

Renčínovy kresby najdeme v mnoha jeho autorských knihách, na desítkách knih se podílel jako ilustrátor, ať už u nás, tak i v zahraničí. Ilustroval články i knihy nejen z běžného života, ale i z oblasti matematiky, biologie, doprovázel statě o fyzice, lékařství, chemii, robotice, archeologii. Jeho kresby se objevují v novinách, časopisech, na obalech gramofonových desek, CD, DVD,  v nástěnných a stolních kalendářích, na známce, pohlednicích, leporelech, pexesech, novoročenkách, vinných etiketách, plakátech. Jednu krásnou kresbu najdeme i v Galerii filmových klapek Zlín z roku 1999.

Vladimír Renčín vytvořil řadu originálních grafických listů, které vznikaly v litografické dílně přítele Tomáše Svobody v suterénu jednoho pražského domu, a později už v jeho vlastní dílně v Hradci Králové.

Nelze tu nevzpomenout na web: GALERIE VLADIMÍRA RENČÍNA, která se na konferenci ISSS 1999 stala první internetovou vernisáží na českém trhu.

Renčín má za sebou víc jak stovku samostatných výstav nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeho první výstava se konala v roce 1967 v Hradci Králové. Nejšťastnější byl na výstavě na Staroměstské radnici v Praze v roce 1982. Výstavu navštívilo na 140 000 rozesmátých návštěvníků. Mohlo jich být určitě víc, kdyby zrovna nezemřel tehdejší prezident Sovětského svazu Brežněv, a výstava byla násilně ukončena.

staromestska-radnice-1982-1.jpg

A jeho technika? Při malování si vždy pečlivě vybírá pera a nedá dopustit na nejobyčejnější anilinky a vodovky. A stejně tak je věrný svým postavičkám Dlabáčka (ten s tím knírkem) a Rambouska. Tyto figurky se v jeho kresbách objevovaly vždycky, ale systematicky a vědomě se narodily v letech 1970-1971. A časem se objevila ještě Marie.

Jedním z duchovních otců těchto tuláků byly postavy Voskovce a Wericha z předscén jejich Osvobozeného divadla. Jan Werich je jediný člověk, kterému, jako svému velkému vzoru, napsal dopis. Psal mu v době, kdy začínal kreslit. Byl to dopis plný obdivu a také přání, že by byl moc rád, kdyby se kus jeho moudré životní filosofie projevil v jeho kresbách.

Počátkem 70. let Renčína napadlo, že by bylo účelné v některém časopisu týden co týden uveřejňovat na stejném místě dialogy obou protagonistů. V redakci Dikobrazu se tehdy tvářili rozpačitě, v německém Pardonu mu dali celou stránku. V Dikobrazu pak změnili názor, ale redakce chtěla, aby ústřední postavy měly jména. Tak se posléze uchýlil ke jménu Dlabáček. Muž v placaté čepici zůstal anonymní a provizorně ho označil …. a spol. Tato zkratka zahrnuje ostatně i další osoby z Dlabáčkovy party. Tu a tam k nim poslal jistého Rambouska. Takový byl původní Renčínův záměr. Ale pro mne to vždy jsou Dlabáček a Rambousek. Ti dva jsou přátelé, ale vykají si. Měli to být takoví vandráci, pohybující se po světě, kteří komentují vše, co vidí. Dlabáček, Renčínův kamarád, kterého jednou po ránu potkal a tak se ho zeptal: “Honzo nevadilo by ti, kdyby se ta moje postavička jmenovala Dlabáček?“ A on na to, že je mu všechno jedno. Postava Rambouska žila jen krátce. Především proto, že jednou, na vernisáži výstavy v Brně, přišel za Vladimírem Renčínem jistý pan Rambousek s tím, že mu velice vadí používání jeho jména na jeho kresbách. Vladimír Renčín se tedy k jeho jménu pak vrátil jen jednou v kresbě, kde stojí Dlabáček s přítelem se sklenkou v ruce a Dlabáček volá do kraje: “Připíjím všem lidem dobré vůle, kromě Rambouska, který mi dluží dvacet korun.“ Bylo to v době konce roku. Nebyl to záměr, ale odezva přišla záhy. Začaly chodit obálky a složenky, které posílali Rambouskové. Jeden dokonce připsal: “Posílám tu dvacku proto, že chci do nového roku vstoupit s čistým štítem.“

p0001.jpg

A kde bere Vladimír Renčín náměty? Přímo ze života. Něco vidí, něco si přečte z novin, které si každé ráno kupuje, leccos zaslechne v rádiu nebo televizi, něco odposlechne od lidí. Zrodí se nápad a ten si zapíše. Časem nápady probere a pak začne kreslit. Hotové kresby ještě opět přebere a ty dobré pustí do světa. Řídí se citem.

p0001.jpg

Bylo období, kdy měl Vladimír Renčín zákaz publikování v celé republice. V létě roku 1974 přijeli na jejich chalupu dvě auta s příslušníky Státní bezpečnosti se spisem o zahájení trestního stíhání. Co bylo jeho důvodem? Publikování v zahraničí, údajně bez souhlasu našich úřadů, i když posílal kresby do zahraničí přes oficiální agentury. A především rok 1968. Tenkrát hodně publikoval v regionálních novinách, celou řadu kreseb mu otiskla hradecká Pochodeň. Reagoval na tehdejší události dosti tvrdě, až do jara 1969, kdy vše skončilo. Ale místní funkcionáři mu tu odvahu neodpustili, počkali si, a pak, v roce 1974, mu všechno vrátili i s úroky. Začalo velmi složité životní období. V té době pracoval - s pomocí přátel - jako výtvarník Krajské galerie v Hradci Králové a občas publikoval v zahraničí. Měl velké problémy uživit rodinu.  Když kreslil, musel si odpustit dlouhé texty. Některé věci se ani nedají přeložit. Obrázky bez textu musely být blízké všem lidem, nehledě na jazykové bariéry. U nás nemohl publikovat až do roku 1977.

Několik let pak měl Vladimír Renčín velké dilema, a dost tím trpěl. A sice, jestli neměl po roce 1968 odejít do zahraničí. Často o tom s kamarády diskutovali. V osmdesátém roce mu bylo dokonce nabídnuto vystěhování. 

V letech 1976 až 1977 vznikal večerníčkový seriál O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE, které kreslil právě Vladimír Renčín, namluvil Josef Abrhám, a to podle scénáře Stanislava Havelky a Petra Chvojky. Seriál měl třináct dílů po osmi minutách. Na počátku ho práce velmi bavila, ale ke konci by už nejraději od všeho utekl. Velkou zátěží bylo cestování z Hradce Králové do Prahy a zpět. Během práce na seriálu se však mnohému naučil. Poznal z blízka práci na animovaném filmu, byl nucen respektovat a nakreslit i zcela konkrétní věci: noční les, zámecký kočár, renesanční truhlu, stanový tábor a samozřejmě nakreslit širokou plejádu zvířat: kocoura, kavku, kozu, sovu, pavouky. A když přesně nevěděl, jak má některé zvířátko zakončené nohy, tak si pomáhal tím, že je ukryl do trávy. Na tento Večerníček navazuje dalších třináct dílů po devíti minutách s názvem STRAŠIDLA NA KULÍKOVĚ z roku 2010.

ZVÍŘÁTKA PANA KRBCE, tak se jmenuje představení loutkového divadla Jiskra, na jehož přípravě divadlo spolupracovalo se všemi autory předlohy. Premiéra byla 28.11.1998.

V roce 1990 spoluzakládal oblastní sdružení Unie výtvarných umělců v Hradci Králové.

V roce 1996 je jedním z osmi zakladatelů  společnosti DOSIO o.p.s. v Hradci Králové. Název společnosti je původně zkratkou popisu činnosti - DOstupné Služby Imobilním Občanům.

Renčínovou představou, jak má kresba zapůsobit na diváka, je přirovnání k chodu čtyřtaktního spalovacího motoru: sání, komprese, expanze a výtlak. Ve čtvrté fázi si čtenář snad něco z kresby přivlastní.

Životní partnerkou Vladimíra Renčína je manželka Míla, která ho vždy, i v těch nejtěžších chvílích podporovala. Sám Renčín o ní říká, že je to vzácný člověk a partner, který vydržel obtížné začátky. Manželce je vděčný i za to, že když se začal vznášet nad zemí, velmi efektivně mu přistřihla křídla. Jak říká Vladimír Renčín: “Člověk musí být při zemi, neměl by se brát moc vážně.“ Kdysi chodil po lese a hledal inspiraci. Najednou se zvedl vítr a vzduchem zaplachtilo jakési torzo časopisu. Na obálce se objevila jeho kresba, ale byla jaksi „použitá“. Hned měl o čem přemýšlet. Z pocitů beznaděje mu pomohl velký přítel Vladimír Jiránek. Byl to on, kdo mu věnoval hodiny času při rozboru kreseb a řadu přátelsky znějících připomínek. Pro začínajícího kreslíře měly cenu zlata. A vzpomíná na přítele Vladimíra Komárka, jenž v sobě celý život nesl trauma. Jak z nepřátelského přijetí na AVU, odkud musel po roce odejít, tak z rozhovoru s Janem Zrzavým, kterého kdysi požádal o názor na přinesené kresby a on ho mezi dveřmi vyhodil. Oba zážitky ho vedly k tomu, že začínající autory vždy přijal a snažil se poctivě říct názor na jejich často neumělé kresby.

rencin_jiranek.jpg

Kamarádi Vladimír Renčín a Vladimír Jiránek na fotografii Vaška Vašáka.

A jak to mají Renčínovi s chalupou? Chalupa má pro Vladimíra Renčína ohromný význam. Tráví na ní daleko víc času, než doma, v Hradci Králové. Renčínovi mívali chalupu u Třebechovic, přímo na břehu řeky Orlice. Vždy, když se brouzdal u Orlice na rybách, bylo to fajn a mělo to atmosféru Proškovic přívozu z knih Oty Pavla. Při pobytu na chalupě se často stávalo, že kdokoliv měl v Hradci dlouhou chvíli, sedl na kolo nebo do auta a na chalupu dojel. Bylo tam pořád plno lidí. Když jednou před vraty měli plno aut a kol, řekli si s manželkou, že budou hledat novou chalupu. A našli si novou chalupu u řeky Zdobnice v Orlických horách. Na té si Vladimír Renčín konečně z chléva vytvořil ateliér. V každém výklenku chléva kdysi stála kráva. Museli zdi otlouct až na kameny, žádná hezká práce to nebyla. Ale ateliér vypadal moc hezky. To, co tu vznikalo, taky.

Renčínovi kdysi vlastnili psa, kokršpaněla jménem Sandy, a barevnou perskou kočku, Báru - další členové rodiny. Kočka byla dcery Zuzanky a moc si oblíbila tatínka a jeho pracovnu. Bára často znuděně ulehávala na stole tatínkovy pracovny. Pan Renčín k tomu jen poznamenává: “Tady sedí pořád a taky mi chodí po kresbách. Nejhorší je, že pouští chlupy a ty se mi dostávají do pera. Obvykle obrázek rozmažu. Ale nevyhodím ji, zvykl jsem si.“

                                    x-20171005100120005.jpg

A kdy se kvůli karikatuře bál nejvíc? “Nevím, jestli bál, ale s velkým napětím jsem čekal na reakci komunistů, když vyšla moje první kresba v americkém týdeníku Time. To bylo tehdy něco docela neobvyklého.“ V novodobé historii měl největší opletačky s Václavem Klausem, který si vzal několik jeho kreseb dost osobně, ačkoliv osobní byla jen ta s textem: “Češi, nekraďte nám tady pera.“

Za svůj největší úspěch považuje Vladimír Renčín skutečnost, že se přes všechna příkoří dokázal kresbou uživit. Že ho kreslení nikdy nepřestalo bavit. Vždycky kreslil jen to, co kreslit chtěl a nikdo mu do toho nemluvil.

V roce 2015 se kvůli vážné nemoci stáhl do ústraní a přestal veřejně publikovat. 

Musím zde citovat slova Františka Nepila: „Vladimír Renčín říká svými kresbami to, co já cítím a co si myslím, a říká to tak přesně, jak to vyslovit buď nedovedu, nebo si to netroufnu. Navíc je pro mne jedním ze zdrojů radosti. Kdo už kus cesty životem ušel, ten ví, že se dá žít bez másla i bez nových bot, ale vytratí-li se ze života radost, ztrácí člověk k životu chuť.“

V jedné zahraniční publikaci je tam v rejstříku pěkně za sebou uvedeno:

REMBRANDT – RENCIN – RENOIR. A to hovoří za VŠE…

Vladimír Renčín zemřel 4. 10. 2017.

 

                             jiranek---rencin.pdf-000001.png                            

 

p0001.jpg

VLADIMÍR RENČÍN - televize a rozhlas:

24.12.1984 – televizní pořad Divadélko pod věží Marie Rottrové,

1986 – rozhlas, Setkání s Vladimírem Renčínem (+ Rudolf Křesťan, Ivan Mládek)                (Vltava),

13.7.1988 – televizní pořad Slovo dalo slovo, aneb někdo ať je vousatý,

S kresbou se setkáme v televizním spotu na Škodu Favorit/Forman z roku 1989 (?).

1991 – rozhlas, Přišel po večeři (Čro HK),

1991 – televizní pořad Návštěva u Vladimíra Renčína,

17.11.1996 – GENUS – život kreslíře Vladimíra Renčína pohledem Jana Špáty –                           dokument,

13.3.2000 – rozhlas, Kavárna Bohemia (hovory o lidech, věcech a událostech)                             (Praha),

26.11.2001 – rozhlas, K 60 tým narozeninám Vladimíra Renčína (Radiožurnál),

23.1.2002 – televizní pořad Na plovárně Marka Ebena,

16.6.2003 – televizní pořad Krásný ztráty – rozhovor s Michalem Prokopem,

18.9.2004 – rozhlas, Voskování (+ Rudolf Křesťan, Pepa Nos) (Praha),

1.12.2006 – rozhlas, Host do domu (Praha),

26.12.2009 – rozhlas, Nedělní ráno s Rudolfem Křesťanem.

Také díky rozhlasovému archivu si můžeme připomenout, co na sebe posluchačům hradeckého rádia prozradil. 

 

VLADIMÍR RENČÍN je držitelem řady cen a ocenění:

1969 – peněžní cena ONV Písek,

1978 – jednu z deseti cen na Světové galerii ve Skopiji,

1981 – Kragujevec, Jugoslávie, stříbrná medaile na 1. mezinárodním festivalu                      protiválečné karikatury,            

         - cena ministra kultury, Istanbul, Turecko,

1983 – Zlatý osten Dikobrazu,

1984 – Stříbrný osten Dikobrazu,

1985 – Zlatý osten Dikobrazu,

1985 – Gabrovo – Zlatý Ezop,

1987 – San Antonio na Kubě, hlavní cena,

         - stříbrná medaile z NSR za kalendář pro IBM,

         - bronzová medaile z Japonska za kalendář pro IBM,

1988 – Stříbrný osten Dikobrazu,

1996 – Hradec Králové, laureát Hradecké múzy,

1997 – Čestné členství Přátel přírody,

2004 – Výroční cena Etického fóra ČR za osobitou prezentaci humanitní a etické                  tématiky výtvarným dílem a za osobní a občanské postoje,           

2005 – Plzeň, první cena v národní soutěži Prazdroj českého kresleného humoru,

2006 – nositel Výroční ceny České unie karikaturistů – tzv. Řád bílé opice (název                vychází ze znaku unie), za významnou životní tvorbu kresleného humoru a              jeho popularizaci,

foto.png

2011 – 28. října udělil prezident republiky Václav Klaus státní vyznamenání Za                    zásluhy o stát v oblasti umění,

         - Čestné občanství – Slatina nad Zdobnicí,

2013 – za sérii kreseb v deníku Právo získal Novinářskou cenu v kategorii Nejlepší              česko-slovenský kreslený vtip, komiks nebo karikatura,

2014 – za dlouhodobé příspěvky do vědeckého časopisu Živa získal cenu Antonína              Friče,

2015 – ocenění Čestného občana města Peček.

2017 - Laureát Ceny dr. Františka Ulricha

                                            kat-1.pdf-000001.png

kat-2.pdf-000001.png

kat-3.pdf-000001.png

 

AUTORSKÉ KNIHY VLADIMÍRA RENČÍNA:

 

1971 – IMMER NUR DAS EINE – Německo

1982 – RENČÍN 99 – Lidové nakladatelství

1983 – RENČÍNS SCHÖNE NEUE WELT – Německo

1986 – LETY A PÁDY – Práce

1988 – PROROK HUMORU – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

1991 – TO NEJLEPŠÍ Z RENČÍNA - Carmen

1991 – TO NÁS TĚŠÍ, ŽE JSME ČEŠI – Galaxie Praha

1993 – SKLEPNÍ ZPĚVY – Nord

1995 – ZE ŽIVOTA NIŽŠÍCH KRUHŮ – Filip Trend

1996 – NÁROD SOBĚ – kresby z Lidových novin, Filip Trend

1998 – DOBRÝ OBČAN JEŠTĚ ŽIJE aneb kapitalismus nanečisto – Filip Trend

1999 – PRO POKROČILÉ – Eminent

1999 – IN VINO VERITAS – Eminent

2000 – PERPETUUM MOBILE – Eminent

2000 – KNIHA LESŮ, VOD A STRÁNÍ – Eminent

2001 – Z ČESKÝCH LUHŮ A HÁJŮ – kniha pohlednic – Eminent

2002 – MEZI NÁMI RYBÁŘI – kniha pohlednic – Eminent

2002 – Z ČECH AŽ NA KONEC … - Eminent

2003 – DOBRÁ ZPRÁVA, ŠPATNÁ ZPRÁVA – Eminent

2004 – SMUTEK TAJÍCÍCH SNĚHULÁKŮ – Eminent

2006 – ČAS OD ČASU – Eminent

2008 – HOMO DIGITALIS – Eminent

2009 – RENČÍNOVA SAMETOVÁ ČÍTANKA – Eminent

2010 – TADY UŽ JSME JEDNOU BYLI – Eminent

2011 – RENČÍN BEST OF – Eminent

2012 – Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO – Eminent

2015 – HUSITÉ, HUSÁCI A MY – Eminent

 

ZDE UVÁDÍM KNIHY, LP, CD, DVD, KALENDÁŘE, ETIKETY, ZNÁMKY, KTERÉ VLADIMÍR RENČÍN ILUSTROVAL NEBO JE SPOLUAUTOREM, DÁLE KNIHY, KTERÉ OBSAHUJÍ KRESBY VLADIMÍRA RENČÍNA ANIŽ BY JE ILUSTROVAL A TAKÉ KNIHY (NEJEN) O VLADIMÍRU RENČÍNOVI. NEUVÁDÍM ZDE KATALOGY K VÝSTAVÁM:

 

1966 – FLÜSTERWITZE UND KARIKATUREN AUS DEM OSTEN – H.Jacobi,              Švýcarsko

1967 – RECESE – KRUH HUMOR – Jan Dvořák

           TEORIE KRESLENÉHO HUMORU – Džunzó Išiko, Toki

1969 – KOS A KOSÍNUS – Rudolf Křesťan

           EROTIKON - NSR

1970 – BOŘÍKOVY LAPÁLIE – Vojtěch Steklač

          ZÁBAVNÝ HANÁCKÝ KALENDÁŘ

1973 – BYLO NÁS PĚT – Karel Poláček – Pionýrská stezka

1975 – HUMOR A VĚDA – výtisk 13- ti volných listů pro vědeckou konferenci

           TŘICET JEDNA LITOGRAFIÍ – soubor grafických listů

1977 – 2DVD O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE (ČT 2010)

1978 – 100x HOŘÍ

1979 – POČMÁRANÝ HRAD – Stanislav Havelka, Petr Chvojka – leporelo

            SBÍRKA KRESEB pro SSŽ (Stavby silnic a dálnic)

1980 – DIALOGY O MATEMATICE – Alfred Rényi

           KALENDÁŘ – MLADÁ FRONTA + MLADÝ SVĚT - nástěnný

           ZÁKLADY VEDECKEJ PRÁCE V MEDICÍNE – Jiří Bajgar a kol.

           PAPÍROVÝ HUMOR – Josef Kobra

           OBAL LP – Bohdalová, Kopecký, Dvořák, Horníček a Sláma v Mikrofóru

1981 – KRATOCHVILNÉ ČTENÍ PRO CELOU RODINU – ČSP

           PANORÁMA POPULÁRNÍ HUDBY 1918-1978 – Lubomír Dorůžka

           KRATOCHVILNÉ ČTENÍ – výběr

           FROM BIOLOGY TO BIOTECHNOLOGY – Unesco, Moravské museum

           SPITZENSPORT UND SPITZEN FEDER

1982 – JIRÁNEK a MELODIE a RENČÍN

           OBAL LP – Nárožný, Bošek a Sláma v Mikrofóru

           KTERAK SI POČÍNATI O VÁNOCÍCH – Sedmička pionýrů

           WEGWERFMENSCHEN UND ANDERE GESCHICHTEN – G, Kleemann

           XX. TECHFILM: 20 LET TRADICE – Jaroslav Diblík

1983 – KUPTE SI ŠTĚSTÍ V BAZARU – Karel Sýs, Jiří Žáček

           POHYB A JA... - SŠP

           OTEVŘTE A UVIDÍTE – Michal Černík, Lubor Folteisek

           MEDIZIN WIE SIE NICHT ZU BUCHE SCHLÄGT – NSR

1984 – JAK SE DĚLÁ CHALUPA – František Nepil

           BIOFYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM – Jiří Adler

           OBAL LP – Mikrofórum pátrá

           JAK SE VAŘÍ NA CHALUPĚ – Potraviny Hradec Králové

1985 – NAMLOUVÁNÍ – Jan Krůta

           ZELŇAČKA – René Fallet

           OBAL LP – František Nepil - Jak se dělá chalupa

           DIE WELT IM KOPF – E.P.Fischer, Švýcarsko

1986 – KONEC ZÁHADY HLAVOLAMŮ – Stanislav Vejmola

           RENČÍN - JZD FRANCOVA LHOTA - oboustranná skládačka

           ALMANACH GYMNÁZIA J. K. TYLA v HRADCI KRÁLOVÉ 

1987 - 100 PŘÍSLOVÝ NIKOHO NEUMOŘÍ – Lidové nakladatelství

           K PRINCIPU ROLNIČKY – Miroslav Holub

           KNIHA SŤAŽNOSTÍ – Viliam Marčok, Tomáš Janovic

           MANŽELSKÝ KALENDÁŘ – stolní

           KALENDÁŘ – KOVO – nástěnný

           KALENDÁŘ – IBM - “Die Computer des Vladimír Renčín” - nástěnný

           PANORÁMA POPULÁRNÍ HUDBY 1918/1987 - Lubomír Dorůžka

           ROČENKA TECHNICKÉHO MAGAZÍNU 1

           SCHLUSSFOLGERUNGEN – W. Engels, NSR

1988 - HRY S POČÍTAČEM – Stanislav Vejmola

           KALENDÁŘ – Průmysl papíru a celulózy - nástěnný

           WUNDER UND REKORDE – Karl Müler

           ČESKÝ KRESLENÝ HUMOR XX. STOLETÍ – Radko Pytlík

           VELETUCET – SNTL – Nakladatelství technické literatury

           JAK SE PÍŠÍ KNIHY – Petr Hajn

           KRAKONOŠE SI PŘEDSTAVUJE KAŽDÝ JINAK – Čestmír Klos

           BUDOUCNOST JE V POJIŠTĚNÍ – ČSP

           ZASÁHLI MIMOZEMŠŤANÉ A KATASTROFY DO VÝVOJE LIDSTVA? 

           ANTOLOGIE ČESKÉHO MEDICÍNSKÉHO HUMORU – S. Káš

           ZDRAVĚ ŽÍT, TO JE KUMŠT – Ota Gregor

           MARVELS OF MAN AND NATURE – Milan Holeček, London

           ROČENKA TECHNICKÉHO MAGAZÍNU 2 - SNTL

1989 – KLÍČ K VÝBĚRU PARTNERA PRO MANŽELSTVÍ – Miroslav Plzák

           ODLEŤTE, PTÁCI MÉ SLABOSTI – Zdeněk Tábor, Karel Konrád

           KNIHA – PŘÍTEL ČLOVĚKA = ČLOVĚK – PŘÍTEL KNIHY – LN

           MIROSLAVU HORNÍČKOVI S LÁSKOU – Miroslav Pavlík

           MÁM RÁD TU ŘEKU – Ota Pavel

           30 LET DIVADLA SEMAFOR - soubor grafických listů

           PROGRAMÁTORSKÉ POKLESKY – Ivan Kopeček, Jan Kučera

           PAPÍROVÝ HUMOR 2 – Jiří Klimeš

           BÍLÉ KARPATY:CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST SKRIPTA 1

           MAGAZÍN RYBÁRA – Jozef Beleš, Štefan Horský

           KONEC ZÁHADY HLAVOLAMŮ - Stanislav Vejmola

           SME DEŤMI MIMOZEMŠŤANOV? - Renata a Jaroslav Malinovi

           ROČENKA TECHNICKÉHO MAGAZÍNU 3 - SNTL

1990 – DOMOVNÍ DŮVĚRNOSTI – Jindřiška Smetanová

           TATÍNKOVA LOĎ NADĚJE – Ota Pavel

           ČÍM DRŽÍ SVĚT POHROMADĚ – fejetony – Máj

           SRUB NA KOZÍM HŘBETU – Pavel Flegl

           STÁRNOUT, TO JE KUMŠT – Ota Gregor

           JDI DOMŮ, IVANE – Miroslav Rampa, Josef Rodr

           VÝBĚR Z KRESLENÉHO A LITERÁRNÍHO HUMORU 1968-1969 

           STOLOVÝ KALENNDÁR

           BIOFYZIKA – Ivo Hrazdíra

           VODOHOSPODÁŘŮM – F.Nepil, vydáno u příležitosti konference, Příbram

1991 – KUCHAŘKA STARÉHO MLÁDENCE – Alexej Gsöllhofer

           CO LÁKÁ POŠKOLÁKA – Rudolf Křesťan

           ANEKDOTY – ČLOVĚK V DOBĚ, KDY SI BLBOST PŘIŠLA NA SVÝ 

           MALÝ ATLAS MÉHO SRDCE – František Nepil

           VAŘÍME S HABADĚJEM – Karel Michal

           OBDIVUHODNÝ ČLOVĚK – R.a J. Malinovi

           BÍLÉ KARPATY:CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST – zpravodaj č. 8

           BIOCHEMICKÉ METODY – Alexandr Krajhanzl

           ZEMĚDĚLSKÝ KALENDÁŘ

           KALENDÁŘ – Lidové noviny – nástěnný

           KALENDÁŘ – Východočeské papírny Lanškroun - nástěnný

           MALÝ MOST (UNE INITIATION AU TCHÉGUE) – J. Lipková, P. Kissling

1992 – JAK SE DO LESA VOLÁ – Rudolf Křesťan

           VAŘÍME S HABADĚJEM – Karel Michal,Vlastimil Novák

           NÁRODNÍ NONSENSY – Antonín Přidal

           KALENDÁŘ – Komerční banka - nástěnný

           JADERNÝ HUMOR – Nuklin Praha

           THE JINGLE BELL PRINCIPLE – Miroslav Holub

           PRŮVODCE FRANCOUZSKOU GRAMATIKOU – Jan Bárta

           MŮJ ZLOZVYK PŘI ČTENÍ – Vratislav Ebr

1993 – RODIČE V KRIZI – Vladimír Taubner

           LEXIKON SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ – Vladimír Smejkal

           ROZMARNÉ LÉTO – Vladislav Vančura

           JAK SE DĚLÁ CHALUPA – František Nepil

           100 ILUSTROVANÝCH PŘÍSLOVÍ – Česká expedice Praha

           VAŘÍME S HABADĚJEM – Karel Michal

           O TVOŘIVOSTI VE VĚDĚ, POLITICE A UMĚNÍ – Jaroslav Malina

           UNIVERZITNÍ NOVINY

           DADOVÉ A (DADŠTINA) – kolektiv Dadských akademiků

           KALENDÁŘ – Z ČESKÝCH, MORAVSKÝCH A SLEZSKÝCH LUHŮ A HÁJŮ

           KALENDÁŘ – Creditanstalt - nástěnný

           ETIKETA – DLABÁČKOVO BÍLÉ – Znovín Znojmo

           IKAR CLUB 1953 – Miloslav Moráček – dokument

           DAS BILD VON DER WELT – T.Sombek, A.Willert, A.Verink, NSR

           EMEGUNG ÖFFENTLICHEN UMDENKENS – U.Lüke, NSR

           SVĚTLO A TEPLO PRO VÁŠ DŮM - ČB

1994 – 33 ŽIVOTŮ – Michal Černík

            LEHČÍ KALIBR – aforismy a sentence

           ALMANACH HUMORU – SMĚJEME SE DOBĚ I SOBĚ 

           IKAR CLUB 1953: ŽENY V MODRÉM – Miloslav Moráček

           FYZIKA PRO GYMNÁZIA - FYZIKA MIKROSVĚTA - Ivan Štoll

1995 – K FILOSOFII EXISTENCE – Karel Matějka

           ZELŇAČKA – René Fallet

           HESLA – Erazim Kohák

           MINIMUM KLASICKÝCH VÝROKŮ – Slávka a Jesika Poberovy

           DOPOČÍTÁVÁNÍ DO JEDNÉ – Václav Klaus

           MOZEK A JEHO DUŠE – František Koukolík

           KALENDÁŘ – Janssen-Cilag - nástěnný

           VLNY ROZKOŠE – Miroslav a Martin Zounarovi

           LÉTÁNÍ – Jaroslav Lněnička

           TŘETÍ ALMANACH BURIANOVY KULTURNÍ OZDRAVOVNY 

           METODY TVŮRČÍ PRÁCE – Pavel Beneš, Michael Valášek

           JAK PŘEŽÍT DOSPÍVÁNÍ SVÝCH DĚTÍ – Sheila Dainow

           INSPIROMAT MATEMATICKÝCH HER – Eva Krejčová, Marta Volfová

           ZNÁMKY NA OBÁLCE – 16.9. - Praha

           OTCOVÉ A SYNOVÉ – Lewis Yablonsky

           ČESKO-SLOVENSKO-ŠVÝCARSKÁ ZDRAVOTNICKÁ SPOLEČNOST 

           BRNO UND SÜDMÄHREN – nakladatel M.Ženíšek, Brno

1996 – JAK SE DĚLÁ CHALUPA – František Nepil

           MUZIKANTSKÝ ŘEMESLO – Marie Kubátová

           DOBRÁ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRA – František Nepil - ČS

           KALENDÁŘ – MLADÝ SVĚT+KVĚTY - nástěnný

           JAK JSEM POTKAL RYBY – Ota Pavel

           KDYŽ CHALUPAŘÍ SLAVNÍ – Baronet Praha

           PAN KRBEC NA KULÍKOVĚ – Stanislav Havelka

           SATAN S PRSTENEM – František Nepil

           CD - MALÝ ATLAS MÉHO SRDCE - František Nepil 

1997 – MALOMĚSTSKÉ POKLESKY – Stephen Leacock

           VE ZNAMENÍ LVA – IPB ČMPF + kalendář

           SLOVA MEZI BARVAMI – František Nepil

           MOZEK A JEHO DUŠE - František Koukolík

1998 – PENÍZE NEBO ŽIVOT – Marie Haisová, Eva Hauserová

           KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný

           KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond - nástěnný

           VAŘÍME S HABADĚJEM – Zdena Kabourková

           LOKÁLKA – Folk a Country

           LEXIKON SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ - Vladimír Smejkal

1999 – ČAS ANI PRD NEZASTAVÍŠ – Otakar Brůna, Vráťa Ebr

           JAK NACHYTAT LELKY – Vašek Vašák

           MINIMUM HISTORICKÝCH VÝROKŮ – Slávka a Jesika Poberovy

           OBČANSKÁ NAUKA PRO SOŠ 1 – Milan Valenta

           PRAŽSKÝ HRAD ROMÁNSKÝ – Petr Chotěbor

           KALENDÁŘ – S DĚJINAMI V PATÁCH – nástěnný

           KALENDÁŘ – TO NEJLEPŠÍ Z VINNÝCH SKLEPŮ – nástěnný

           KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný

           KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond - nástěnný

           KONEC ZÁHADY HLAVOLAMŮ – Stanislav Vejmola

           ALMANACH – vydaný k 100. výročí  sportovního rybolovu v H. Králové

           HAND – WÖRTERBUCH – UMWELTBILDUNG - NSR

           HANDWÖRTHERBUCH UMWELTBILDUNG – O.Brilling, NSR

2000 – MODRÁ KNÍŽKA ANEB JEBLO MU -Michal Wernisch

           PRAŽSKÝ HRAD GOTICKÝ – Petr Chotěbor

           PRAŽSKÝ HRAD RENESANČNÍ – Petr Chotěbor

           CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU 

           NEBÝT VENYŠE ANEB CO DAL LADISLAV EVROPĚ A LIDSTVU

           JAK JSEM POTKAL FRANTIŠKA NEPILA –  U radnice Beroun

           DOBRÁ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRA - František Nepil - Granát

           PRŮVODCE PO HRADECH A ZÁMCÍCH – Luděk Sládek

           KALENDÁŘ – Bestol group - “S dějinami v patách” - nástěnný

           KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný

           KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond – nástěnný

           KALENDÁŘ – Chmelařská pojišťovna - “Renčín 2000” - nástěnný

           KALENDÁŘ – vinařství P a P / Pavlov - nástěnný

           HOVORY O KNIHÁCH – Jiří Žák

           ČESKÉ EXLIBRIS – Slavomil Vencl

           CD-ROM - VELKÁ ENCYKLOPEDIE EU

2001 – PRAŽSKÝ HRAD BAROKNÍ – Petr Chotěbor

           PRAŽSKÝ HRAD NOVODOBÝ – Petr Chotěbor

           IS THERE LIFE ON MARX? - Benjamin Kuras

           E-RENCIN – vydáno u příležitosti konference ISSS

           KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný

           KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond - nástěnný

           JAK JSEM JE POTKAL – Zdeněk Hrabica

           ALMANACH MARTINU DYRYNKOVI – vydal Spolek českých bibliofiů

           PF 1979 – 2000 PRÍBYŠOVCI, Hradec Králové – soubor novoročenek

           GRUNDLAGEN DES MATHEMATKUNTERRICHTS IN DER  SEKUNDARSTUFE

2002 – O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE – Stanislav Havelka

           OBČANSKÁ NAUKA PRO SOŠ - 2 – Milan Valenta,Oldřich Müller

           ŘEKA V BARVĚ NEBE – Jiří Kahoun

           KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný

           KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond – nástěnný

           KALENDÁŘ – Triada – nástěnný

           KALENDÁŘ – Univerzita Karlova - nástěnný

           ALMANACH ZNOVÍNU ZNOJMO – Zdeněk Hrabica

           POLITIKA POD POKLIČKOU – Alexandr Mitrofanov, Markéta Maláčová

2003 – ZÁKONY PROFESORA PARKINSONA – C. N. Parkinson

           SLOVÁCKÉ PATÁLIE – Václav Gál

           KALENDÁŘ – TRIADA – stolní

           KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný

           KALENDÁŘ – ČSOB penzijní f. + Českomoravský penzijní fond – nástěnný

           KALENDÁŘ – Ministerstvo vnitra ČR 

           KALENDÁŘ – Triada - nástěnný

           PALEOANROPOLOGIE – přehled fylogeneze člověka a jeho předků –  

           POZNEJ SVÁ PRÁVA, SVOBODY A POVINOSTI – Nadace Naše dítě

           VIII. ČESKO - SLOVENSKÝ KONGRES O INFEKČNÍCH NEMOCECH 

           DĚJINY ČESKOSLOVENSKA OČIMA DIKOBRAZU – 1945-1990 

           10 GEOMETRICKÝCH TRANSFORMACÍ – František Kuřina

           MATEMATIKA (Pokračování) – Oldřich John, Ondřej Kalenda

           KRUH PRSTENU 1, 2, 3 - prof. PhDr. Jaroslav Malina DrSc. a kolektiv

2004 – JE NA MARXU ŽIVOT? - Benjamin Kuras

           OBČANSKÁ NAUKA PRO SOŠ - 3 – Milan Valenta

           JAK POSNÍDAT LELKY – Vašek Vašák

           BONMMOTY A CITÁTY O KNIHÁCH A ČTENÁŘÍCH – Vráťa Ebr

           JAK (VELKÉ RYBY) CHYTAJÍ GYNEKOLOGOVÉ – Jindřich Tošner

           KALENDÁŘ – IC53 - nástěnný

           KALENDÁŘ – Bioferm - nástěnný

           MALOMĚSTSKÉ POKLESKY - Stephen Leacock

           ROZMARNÉ LÉTO - Vladislav Vančura

           LÉČBA NA 100 RŮZNÝCH ZPŮSOBŮ - MIB 

           LABORATORNÍ PŘÍRUČKA – Agilab, Praha

           POHÁDKOVÁ ABECEDA – nakladatelství Albatros

2005 – RECEPTÁŘOVÁNÍ – Přemek Podlaha

           OČKOVÁNÍ: MINULOST, PŘÍTOMNOST, BUDOUCNOST

           CD - VELETRH NÁPADŮ PRO FYZIKÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ 

           CD - ČESKÉ VÁNOCE - Dynex

           VYBRANÉ PROBLÉMY ZE SOCIÁLNÍ ETIKY – Jiří Sedlák

           VELKÝ PŘÍBĚH VEČERNÍČKU – Marie Kšajtová

           PRAZDROJ ČESKÉHO KRESLENÉHO HUMORU – Vladimír Jurina

           MOZEK A JEHO DUŠE - František Koukolík

           VODOVODY A KANALIZACE H.K. V KRESBÁCH V. RENČÍNA 

           TO NEJLEPŠÍ Z VEČERNÍČKŮ – nakladatelství Albatros

           KALENDÁŘ – nakladatelství TIGIS - stolní

           KALENDÁŘ – VÝCHODOČESKÁ ENERGETIKA, a.s. - stolní

           KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný

           KALENDÁŘ – Dynex – nástěnný

           KALENDÁŘ – Východočeská energetika, a.s., člen skupiny ČEZ - nástěnný

2006 – STRAŠIDLA NA KULÍKOVĚ – Stanislav Havelka, Petr Chvojka

           NOVÁ ENCYKLOPEDIE ČESKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

           OSOBNOSTI KULTURY – Miroslav Tyč

           ETIKETA - CHATEAU RENČÍN

           LÁNSKÁ OBORA V KRESBÁCH V. R. OBJEKTIVEM VĚRY PŮŽOVÉ

           TRANSPLANTACE KOSTNÍ DŘENĚ – průvodce Vaší léčbou

           SLOVNÍK ANTROPOLOGIE OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI

2007 – ČESKÝ JAZYK – 4 – Věra Martinková

           KRÁLOVÉHRADEČTÍ EVROPANÉ I – III – Lenka Jaklová

2008 – RECEPTÁŘOVÁNÍ – Přemek Podlaha

           SVATBA NA BITEVNÍM POLI - závěrečné logo v titulcích + plakát

           ÚVOD DO FILOZOFIE, SOCIOLOGIE A PSYCHOLOGIE – Jan Keller

           LELKY Z KABELKY – Vašek Vašák

           VÍTE, CO MÁTE JÍST? - Karel Martiník

           SVĚT V SOUVISLOSTECH očima 

           RESTAUROVÁNÍ SLOV – Karel Hvížďala

           PREVENTIVNÍ MEDICÍNA – Tomáš Fait, Michal Vrablík, Richard Češka

           STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA V HRADCI KRÁLOVÉ

           OBEZITA, NADVÁHA:OD TEORIE K PRAXI – Karel Martiník

           SLOVÁCKÉ FIGURKY – Václav Gál

           DOBRÁ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRA – František Nepil

           JADERNÉ ÚSMĚVY – Česká nukleární společnost + ČUK

2009 – VELKÝ SLOVNÍK FLOSKULÍ – Vladimír Just

           VÁDEMÉKUM VĚDECKÉ A ODBORNÉ PRÁCE – Jana Geršlová

           CD – JAK SE DĚLÁ CHALUPA – František Nepil

           CHEMIE V SOUVISLOSTECH – Jakub Velecký

           CÍTÍTE, ŽE UŽ TO NENÍ ONO? - Lenka Nováková

2010 – PIJME VÍNO! PRO ZDRAVÍ A POTĚŠENÍ – Marie Formáčková, L. Venyš

           KONEC UPRCHLÍKŮM V ČECHÁCH – Hana Demeterová

           2DVD STRAŠIDLA NA KULÍKOVĚ - (ČT 2012)

           PRIVATÄRZLICHE LEISTUNGEN – A.Göhring, F.Stebner, NSR

           2CET - ČUK

2011 – MŘÍŽE A SMÍCH – Jiří Sedlák

           KALENDÁŘ – nakladatelství TIGIS - stolní

2012 – KALENDÁŘ – MARIENPRINT - stolní

           ČESKÉ GRAFICKÉ NOVOROČENKY – Slavomil Vencl

2013 – SILNĚJŠÍ PES – Maxim Čáp

           DOBRÁ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRA - František Nepil - Knižní klub

           VYCHOVÁVÁM, VYCHOVÁVÁŠ, VYCHOVÁVÁME (DOBŘE)?

           KRABICE OD BOT VLADIMÍRA RENČÍNA – Jan Boněk

           JAK JSEM POTKAL RYBY/SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ – Ota Pavel

2014 – HRY A MATEMATIKA NA 1. STUPNI ZŠ – Eva Krajčová

           NA HOUSLE SNADNO A RYCHLE – Martin Slávik

           DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉHO KOMIKSU 20. STOLETÍ - 2

2015 – VEČERNÍČKŮV POHÁDKOVÝ ŠPALÍČEK – EDICE ČT

           CD – DOBRÉ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRO – František Nepil + BONUS

          HUMORESKY : legendy kresleného vtipu - Oldřich Dudek

          ČESKÁ PŘÍLEŽITOSTNÁ GRAFIKA - Slavomil Vencl 

2017 - BOŘÍKOVY OHNÍČKOVÉ LAPÁLIE - Vojtěch Steklač

 

         

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

What is a conventional blood strain

(Aalarsembert, 9. 10. 2018 3:41)

Torsion bras de quelqu'un est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque age votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par de vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/commander-cialis-france/

poděkování druhé

(Švásta, 21. 11. 2016 15:06)

Dobrý den,
dnešní pošta přinesla největší překvapení za poslední léta, dopis, ručně psaný s tak rychlou reakcí na majlové psaní, že ani někteří politici žijící za rohem nedokážou tak rychle reagovat, dalo by se říci nedokážou to vůbec.
Velmi děkuji za odpověď i za adresu na dceru pana Renčína, a když jsem pročítal na jedněch stránkách jeho životopis, zjistil jsem, že jednu věc máme na stejno, dcery Zuzany narozené v roce 1973.
Omlouvám se, že opět píši zde, ale ve vašem dopise jsem neobjevil vaši adresu a tak jsem se těšil, že budu moci rád odpovědět taky vlastnoručně písemně, i když můj rukopis je, jak pravil kdysi učitel technického kreslení fialový hnus s bílými tečkami..... a chtěl jsem přidat fotografii mé velké vzácnosti, plakát vydaný OF- s textem tak slez už dolů, žumpa plná, chalupa na spadnutí,což plně vyjadřovalo téměř stav našeho bydlení a soustavného angažování (léta jsem fotil pro obecní kroniku, abych ji nemusel psát...), mám ho denně na očích, protože jediná volná zeď zbyla na té oné místnosti....
A nakonec jsem rád, že jsem opět objevil tyto stránky, abych mohl poděkovati Vám za dopis, poprvé jsem si nic neuložil.

Srdečně zdravím a přeji pěkné dny
JfŠvásta

poděkování

(Švásta, 17. 11. 2016 23:11)

Vážený pane,
náhodou jsem narazil na vaše stránky, a jsem rád , že jste! Stejně jako pan Renčín, že je!
Tomu bych rád popřál k blížícímu se výročí, předbíhá mně jen o pět let, ale já ho prakticky asi rok roku 66 doběhnout nemohu, teda co se týče kreseb, protože z vašich stránek je patrno, že sesbírati všechny jeho kresby je nadlidské. Podařilo se mně v časech minulých zpočátku jeho kresby lepiti do sešitků, a časem se z toho stal jen stav plného kufru a štosů novin připravených k vystříhání. Rád bych ho požádal, třeba i vaším prostřednictvím o možnost někdy takto jeho kresby sesbírané použít na nějakou malou výstavku, je-li možné takovéto použití.
Od pana Neprakty, kterého jsem také sbíral a dokonce jsem získal od něj podpis do několika takto nalepených sbírek podpis i se slovním souhlasem (sice jen) k použití . Sčítat vtipy se chystám už řadu let. Pan Neprakta občas pořadí uváděl, ale u pana Renčína jsem čísla vtipu nezaznamenal.
Děkuji,
J. Švásta, Maršovice 51, 468 01 Jablonec n.N. 8